Když zavzpomínám na některé situace, které jsem jako mladý učitel na střední zdravotní škole zažil, skoro se i dnes ještě začervenám. Dnes to je již pasé, dávno stejně neučím, vlastě ten zájezd na hory byla moje učitelská derniéra. Ale někdy fakt bylo na mále a šlo to k soudu. Ale k jedné příhodě, či vlastně možné katastrofě, se nyní přiznám.
Zdravotní škola, to nejsou jen děvčata
Takže asi takhle – jeli jsme na týden na hory na lyže. Jo, abych předeslal, v třídě zdravotní školy jsme měli jen jednoho kluka, Franta to ale nesl statečně. Do duše jsem mu ovšem neviděl a jeho deníček jsem nikdy nečetl, takže kolik ošukal spolužaček, to ví asi jen on sám. Ani jsem ale na straně druhé nikdy neslyšel, že by s nějakou třeba jen randil, ale jednou…
Jsme na horách
Na horské boudě v Krkonoších jsme byli ubytovaní tak, že s námi byly dvě kolegyně profesorky, které spaly v přízemí, aby měly přehled, kdo kam chodí. My dva jediní chlapi, tedy Franta a já, jsme spali na dvojáku v patře, i když by učitelé neměli spát s žáky. Ale protože kapacita zamluveného hotelu byla přesně na počet naší třídy, nešlo to jinak zařídit. Jinak tady panovala po celou dobu vcelku dobrá nálada, hlavně nebyl žádný úraz, děvčata byla stále veselá, ale nedělala žádné vylomeniny. A Franta, sám bez klučičí party, byl taky jako jelimánek. Nebo to byl záměrný klid, který měl být předzvěstí něčeho jiného? Kdo to tenkrát věděl, že?
Závěrečný večírek
Poslední večer byl na programu klasický “večírek”, kde se pouštěla muzika, děvčata tancovala s Frantou neustále uprostřed kroužku. Většina holek ho měla ráda, já se taky trdlání nebránil, takže bylo veselo. Co byl ale velký problém, to byl alkohol. Něco vína jsme dovolili studentům jako učitelé oficiálně, ale co se srkalo z lahví pod stolem, to jsme neviděli. Je však nutno předeslat, že nikomu ještě nebylo ani 18let. I to by bylo za veliký problém, kdyby se to prozradilo na vedení školy. Ale vypadalo to vše OK, nejhůř ale asi dopadl Franta. Snad si s každou chtěl něco tvrdšího zavdat, za chvilku byl totiž, jako když káže zákon. Opatrně jsem ho vzal do podpaží a odvedl na pokoj. Tam se mi ale složil na mou postel, tedy vlevo od dveří. Nechal jsem ho tam, na poslední noc již nic měnit nebudu. Vrátil jsem se do kolektivu a zbytek večera byl již bez problémů. Umyl jsem se pak a šel spát do Frantovy postele.
U Franty na posteli
Ležím tak v klidu a přemítám o životě, ale svítilo mi tady napravo do očí od dveří světlo z reklamy hotelu, tak jsem se přikryl celý dekou, abych mohl usnout. Neutekla snad ani půlhodina a vtom slyším jakýsi nezvyklý šustot před dveřmi na chodbě. A najednou někdo bere potichoučku za kliku. Netuším, že by mi hrozilo nějaké nebezpečí, tak jsem v klidu a očekávám, co se bude dít. Dveře se potichu otvírají a zazní sopránové klasické: “Pšššš!” a já začínám tušit něco nekalého. Že by nás chtěla děvčata vykradnout? Ne, úplně to bylo jinak. Najednou cítím, jak mi někdo bere cíp deky a posouvá ho opatrně nahoru, právě tak, aby mi deku nestáhl z obličeje a hlavně mne nevzbudil. Nojo, já ale na sobě nic nemám, jsem zvyklý spát nahatý.
Deka je dole
Deka se dál posouvá, ruka je opatrná, určitě bych se ani nevzbudil, kdybych spal. A tak cítím, jak se mi chlad pokoje tlačí na chodidla, lýtka, kolena, stehna a nakonec i do rozkroku. Trochu mi deka odkrývá i podbřišek, ale víc ne. A pak cítím teplou ručku na penisu. Ten již neleží a dívčí prsty ho směřují nahoru. Nejsem žádný puritán, ale tohle jsem ještě nezažil. Péro se mi proto postavilo “ve své kráse” snad během vteřiny. Myslím si, že se nemám za co stydět, i když to zase přehánět nechci. No, měl jsem problém to nedat najevo i jinak tělem a hlasem, jak mne tohle vzrušovalo.
Pokračování příště.
