„Opovrhovala jsem vždycky lidmi, kteří šli v práci přes mrtvoly. Dneska jsem asi jednou z nich. Po střední škole mě nevzali nikam na vysokou a rodiče mi zaplatili kurz angličtiny v USA, kde jsem k tomu taky pracovala jako au-pair na půl úvazku. Byla jsem tak půl roku a už nikdy víc. Zařekla jsem se, že nebudu nikdy hlídat cizí fakany, nebudu někomu dělat služku. Chci se mít dobře, jako doma“ začíná vyprávět Tamara.

„Ani druhý rok mi nevyšla vysoká a doma mi dali jasně najevo, že je čas se postarat sama o sebe. Vybavili mě podnájmem, který mi předplatili na půl roku, a snaž se. Dost sobecké, ne? Vždyť jsem nevěděla ani, jak na to. Jsem hezká, vím to o sobě, proto jsem poměrně snadno získala práci jako asistentka v anglické firmě. Ta angličtina mi fakt jde, to je pravda. Plat byl však bída s nouzí, nebo mám jen vysoký životní standard, kdoví“ krčí rameny Tamara a napije se z hrnečku s kávou.