„Byli jsme šťastní, teda já jsem to tak viděla. Možná nebyli. Možná měl celé manželství milenky. Možná ze mě dělal jen hloupou husu, která si myslela, že našich dvanáct let manželství je krásných. To určitě! Přišla jsem na to víceméně náhodou, v našem malém městě nikde nebyly žampiony a já je potřebovala, aby manželovi udělala jeho oblíbený steak se žampionovým přelivem. Je milovník hub všeho druhu. Když jsem vycházela z menšího obchůdku ve městě, viděla jsem je v kavárně. Líbali se, laškovali spolu a mně se zastavilo srdce a zhroutil celý svět“ popisuje s trpkým úsměvem Jana.

„Byla to jako rána z čistého nebe. Ztropila jsem přirozeně scénu, švihla jsem sáčkem s houbami po něm a té jeho a utíkala k autu. Možná se mě ani nesnažil dohnat, přijel až hodinu po mě. Nic nevysvětloval, prý není typ na věrnost, no a co? Zírala jsem na něj jak na mimozemšťana. Měl poměrně jasný plán, který mi ihned oznámil“ ušklíbla se Jana.